O plemeni

Typické znaky plemene

Pod krásnou bohatou srstí staroanglického ovčáka se skrývá robustní, kvadratická stavba těla se specifickým, mírně houpavým pohybem, který připomíná medvědí chůzi. Pro toto plemeno je typická přestavěná záď, což znamená, že pes má zadek postavený výše než ramena. Jeho nejvýraznější chloubou je mimořádně hustá srst s bohatou podsadou, která vyžaduje pravidelnou péči a skvěle psa chrání před nepřízní počasí. Celkový dojem dotváří přirozeně dlouhý a bohatě osrstěný ocas. Typické zbarvení kombinuje odstíny šedé nebo ocelově modré barvy na těle s bílou hlavou a hrudníkem – standardně s možnými tmavými znaky na uších či kolem očí.

Povahově je bobtail dobrosrdečný, milující a hravý parťák s velkou radostí ze života, kterou na vás rychle přenese. Přestože si zachoval svou přirozenou inteligenci a ostražitost, je to nekonfliktní pes s obrovskou láskou k lidem i ostatním zvířatům – nejraději tráví čas v blízkosti své lidské rodiny, často ve středu domácího dění. Je tedy zapotřebí počítat s tím, že bobtaila je všude hodně a má jedinečnou schopnost lehnout si přesně tam, kde zrovna nejvíc překáží. Rád drží svou smečku pohromadě a v bezpečí, takže procházky bez vodítka bývají pohodové. Bobtail je relativně snadno cvičitelný – my jsme ve štěněcím věku absolvovali psí školku, kde se Daisy krásně socializovala a od té doby hravě zvládá všechny základní povely. Zároveň je to ale i pes tvrdohlavý, pokud si usmyslí, že se usadí do auta na místo řidiče, máte co dělat ho přesvědčit, že by měl sedět jinde ;).

Péče o srst  

Před pořízením bobtaila je potřeba si uvědomit, že jeho krásná huňatá srst vyžaduje patřičnou péči, která v pravidelných intervalech zabírá čas: cca 1x za 3 týdny okolo 4 hodin nebo např. hodinu týdně (postupně najdete, co vám bude vyhovovat). Pečovat o srst je třeba každému bobtailovi bez ohledu na to, jestli je to domácí mazlíček nebo výstavní šampion. Klíčové je zvykat na tento rituál již malé štěně (ačkoliv je štěněcí srst odlišná, se snadnější péčí), aby u náročnějšího česání pes v dospělosti klidně ležel. Pes při česání leží střídavě nejdříve na jednom a poté na druhém boku. Kritickým obdobím je přelínávání štěněte v dospělého psa mezi 9. a 15. měsícem věku, kdy hrozí nejvíce zacuchání a poškození srsti, údržba se tedy nesmí zejména v tomto období podcenit. Komplexní péče o srst vyžaduje systematický přístup, my používáme techniku line brushing, tedy postupné vyčesávání srsti v řadách od kůže směrem ven, bez zbytečného tahání a vytrhávání chlupů. Pravidelně je také potřeba vystříhávat chlupy mezi polštářky na tlapkách a šetrně čistit uši vč. zvukovodu (mají tendenci se zanášet ušním mazem). Základem běžné výbavy je drátkový kartáč bez kuliček (používáme např. značku KW), hřebeny s různou hustotou zubů a kvalitní kosmetika (jsme zastánci přírodní kosmetiky např. Furnatura). Je také třeba počítat s tím, že když s Vámi pes žije uvnitř v bytě/domě, nedokážete udržet takovou čistotu interiéru jako předtím. Bobtail na sebe při procházce v lese lepí jako suchý zip klacíky a listí a v deštivém počasí se mu rychle zašpiní tlapky i břicho, všechno to z něj potom doma postupně opadává. 

Historie plemene

Staroanglický ovčák (bobtail) pochází z britského venkova, kde jeho původní úloha byla pomoc při pohánění dobytka na trhy. Jeho geny sahají k evropským pasteveckým psům, přičemž nejbližšími příbuznými jsou francouzský briard a skotská bearded kolie, se kterými sdílí robustní stavbu těla a typickou huňatou srst. V minulosti byl charakteristický kupírovaný ocas, podle kterého získal přezdívku bobtail. V 18. století byli totiž pracovní psi osvobozeni od daně z luxusu, a právě chybějící ocas sloužil kontrolorům jako oficiální potvrzení statutu pracujícího zvířete. Pod hustou, na první pohled neprostupnou srstí, která psa chránila před drsným britským počasím, se tak po staletí formoval inteligentní, odvážný a hluboce loajální parťák, který se z pastvin úspěšně probojoval až na prestižní přehlídková mola a do srdcí rodin po celém světě. V roce 1961 se stal tváří reklamní kampaně barev Dulux. Popularizace plemene měla za následek celosvětový boom. V českém prostředí zažilo plemeno největší rozmach díky animovanému večerníčku Maxipes Fík. Ilustrátor Jiří Šalamoun totiž doma bobtaila měl, a právě jeho věrný čtyřnohý přítel Elster se stal přímou předlohou pro vzhled i milou povahu slavného mluvícího obra.